Každý správný potkan přijde na svět obdařen snůškou mnoha fantastických vlastností, díky kterým se stává jedním z "nežhavějších" kandidátů na společníka zejména (ale nejen) náctiletých.
Aby se tímto ideálním společníkem také stal, je nutné některé tyto vlastnosti patřičně využít a zbylé proměnit na spoustu charakteristických potkaních dovedností. Hlodavci jsou zvířata, jež se velice snadno a rychle učí na základě nabytých zkušeností. Hlodavci jsou také zvířata, která se velice ráda baví.

Největší radost bude váš potkánek mít, jestliže s ním budete trávit dostatek času, čímž mu zabezpečíte jak zábavu, tak zároveň dostatek podnětů k rozvíjení jeho potkaního intelektu.
Vzhledem k potkaní "tak akorát" velikosti a plně funkční tělesné stavbě (která mu umožňuje nejen úžasnou rychlostí vyskočit z akvária, ale zejména ještě rychleji vlézt do vaší nohavice, zalézt pod tričko nebo vyšplhat na vaše rameno a zde se udržet i když třebas skáčete přes švihadlo, cvičíte psa, pospícháte na vlak nebo přeskakujete potok - pro všechny případy umí též plavat) jej můžete vzít kamkoliv s sebou.

Potkani jsou velice společenští. Jejich náklonnost k člověku je (stejně jako panická hrůza z koček) vrozená a lze ji výchovou podpořit do takové míry, že se od vás zvíře, zejména v neznámém prostředí, skutečně nehne. Toto oceníte nejčastěji při cestování v hromadných dopravních prostředcích, kde vám lenošný potkánek (lenosti se každý potkan, zejména potkan-samec, naučí snadno sám, a to buď deseti minutami cestování, nebo dosažením 6 měsíců věku, nebo vůbec nejlépe - dosažením 500g živé váhy) vydrží velice dlouho sedět či ležet na klíně a volný čas využít pouze k údržbě svého kožíšku, případně konzumaci vámi poskytnutých pochoutek, což za přispění "atraktivně provokativního" vzhledu těchto hlodavců působí vskutku rozkošně a tak se při cestování většinou doopravdy pobavíte.

(Někteří) potkani jsou navíc čistotní. Zejména potkaní slečny odmítají vykonávat svoji potřebu, jestliže se pohybují na svém lidském kamarádovi. Nezapomeňte na to a noste s sebou hadřík, na který se bude mít váš hlodavec během delší cesty možnost vyvenčit. Tento hadřík dávejte doma potkanovi do klece. Když jej pak zvířeti ukážete na cestách, známý pach jej vyprovokuje k udělání loužičky právě na tomto místě.

I potkan je živý tvor (s báječně vyvinutým sluchem) a na výletě se může leknout náhlých, nečekaných zvuků či prudkých pohybů (skutečně již nemálo potkaních dobrodruhů bídně zahynulo spadem ze svého člověka), proto jej na kritické situace nejprve pečlivě připravujte v prostředí domácím. Neostýchejte se s potkanem producírovat bytem za občasného kopnutí do pyramidy plechových hrnců, prudkého puštění vody do dřezu, prudkého otevření dveří - postupujte od zvuků nižší intenzity až ke krizím nejvyššího kalibru - třebas povolte tatínkovi, aby si občas přece jenom zahrál na housle (takto "ošlehaného" potkana již nevyvede z míry ani skřípění brzd "osobáků" českých drah), krizových situací lze potkanovi v domácnostech demonstrovat bezpočet a fantazii se samozřejmě meze nekladou.

Chcete-li svému mazlíčkovi udělat radost maximální, pusťte jej na výlet po pokoji. Jestliže jste vlastníkem potkana zvědavého, který vás skutečně opustí a vydá se za zábavou na vlastní pěst, pak vězte, že během jeho průzkumu ani vy nudou zívat nebudete.
Nejprve budete pohledem na dobrovolnou potkanosebevraždu donuceni z místnosti odstranit všechny jedovaté rostliny a následně také všechny květiny, na kterých vám byť jen trochu záleží (i když květinová torza zavěšená na konzoli nad oknem, kam je občas potkan naaranžuje, také nevypadají špatně), pozor také na kabely elektrického vedení, neboť potkaní hry na sebevraždy se bohužel neomezí pouze na rostliny a takřka stejné oblibě se těší též otevřená okna a právě se zavírající dveře. A také pozor na to kam šlapete, neboť potkani se vám budou velice často věšet na paty. A zvláštní pozor na kdekoliv (!) "odložené" bankovky, doklady, sponky do vlasů, brýle, spodní prádlo, různé mastičky, vodítka na psy, maso, cigarety a podobně, neboť potkani trpí kleptománií, neboli neustále něco kradou, což je ve spojení se smyslem pro nalezení té nejneuvěřitelnější schovávačky takřka kolaps vyvolávající kombinací. Na druhou stranu - jednou můžete být velice příjemně překvapeni.

Sorrizy´s Harlot  (foto Adéla Kudynová, 2000)

Nemůžete-li trávit se svým potkanem hodiny času projížděním se v metru nebo sledováním jeho sebevražedných hrátek a následně úklidem pozůstatků jeho domácího řádění, zkuste mu koupit dostatečně velkou klec a čtyřnohého kamaráda. Zde však další pozor. Pořídíte-li svému potkánkovi jako mazlíka jiného, menšího hlodavce, než je zase potkan (např. myšku, křečíka, křečka, pískomila), bude vaše investice do takového kamaráda během 2 - 15 minut investicí do mrtvolky, neboť potkani se s malými hlodavci skutečně nemazlí. Morčata a osmáci vedle potkanů sice přežívají, jsou však po celou dobu potkaního života nemilosrdně tyranizováni. Takže nemáte-li morbidní sklony, pravým kamarádem pro vašeho potkana je další zástupce rodu Rattus, pro změnu třeba v nějakém jiném barevném provedení. Kromě dvojitého estetického zážitku vám navíc garantuji několikanásobnou zábavu, jelikož potkani se v boji proti nudě nejen báječně doplňují, ale hlavně podporují a objem vymyšlených lumpáren následně nevzrůstá lineární, nýbrž geometrickou řadou.

Pro případ, že stále ještě vlastníte pouze jeden vzorek z potkaní populace, kterému se navíc nemůžete věnovat každou minutu, nainstalujte mu do klece co nejvíce zábaviček, aby se jeho osobnost mohla plně rozvíjet i ve chvílích samoty. Krom klasických hlodavčích prolézaček může jako potkaní zábavička posloužit kousek flanelu, deky larisy nebo stará ponožka, ze kterých si potkani stavějí pelíšky, nebo voňavá krabička od ovocného čaje, do které se potkánci rádi schovávají, aby se následně mohli prokousat ven, nebo zhruba 1/3 nohavice z tepláků, zavěšená jako tunel (snad nejoblíbenější houpačka), anebo zavěšená (přidrátovaná) vařená (neodolatelná) kost, a opravdovým ternem je miska (v nejideálnějším případě malá skleněná kulatá nádrž) z 1/2 naplněná hlínou, pískem, nebo směsí do koupelen činčilích, ve které se váš potkan vydrží přehrabovat skutečně neskutečně dlouho, zejména zakopete-li mu zde několik pamlsků.

Nemáte-li již uvnitř v kleci místo na další zábavičku, zkuste zhruba 1 - 2 cm od klece zavěsit roličku toaletního papíru tak, aby na ni potkan dosáhl ručičkou a mohl papír snadno odvíjet a vtahovat do nitra klece. Jedna rolička zabaví potkana asi tak na 55 minut. A vás následně na dalších 20, než šťastné zvíře ve změti papíru naleznete a osvobodíte, abyste se společně mohli vydat na další poznávací výlet.

Článek zveřejněn ve zpravodaji Morče 2/2001